more blues.....

...přestože jsem Van de Graaffův generátor nikdy neviděl, a ani jsem neměl tu potřebu, shlédnout kapelu, která si jeho mírně zkomolený název zvolila za své jméno jsem toužil skoro čtyřicet let... hned od toho okamžiku, kdy začátkem sedmdesátých let minulého století jejich desky pronikly navzdory bolševickému režimu železnou oponou až k nám... jejich šéfa, Petera Hammilla, jsem za tu dobu viděl třikrát... v devadesátých letech nejprve samotného a později s jakýmisi mladými muzikanty, naposledy pak v roce 2006 s houslistou Stuartem Gordonem, a pokaždé to byl zážitek... teprve včera jsem ale, společně s totálně vyprodanou Akropolí, měl možnost ze stále se tenčícího seznamu těch, které jsme v dobách jejich slávy vidět nemohli, a teď a) ještě žijí, b) ještě (nebo už zase) hrají a c) ještě k nám nedorazili, odškrtnout položku Van Der Graaf Generator... co jsem tak vyslechl, tak skoro všechny přítomné dost mrzelo, že od jejich druhého reunionu v roce 2005 už od nich stihnul odejít David Jackson, jehož flétna a saxofony by sound kapely výrazně obohatily, nicméně všichni odcházeli spokojeni, protože to fakt stálo za to...