2018
....po roční odmlce se v Bílině konal další ročník tohohle příjemného festivalu... i přes takřka ideální počasí (na koupání to nebylo, ale jinak bylo hezky) se sice sešlo - podle mého názoru - o pár lidí víc než minule, nicméně v rozlehlém letním kině je nebylo skoro vidět... další, tentokrát daleko smutnější záležitost byla, že Fedor Frešo, který tady měl hrát s triem Petry Börnerové, jen pár dní před festivalem náhle zemřel, takže tady na nás už koukal jenom shůry a z mé fotografie na pódiu... a ať mám ty nepříjemnosti za sebou... už když jsme do Bíliny přijížděli, všimli jsme si vrtulníku, visícího nehybně za nedalekým kopcem... později jsme se dozvěděli, že v blízkém lomu se koná protest proti pokračující těžbě... no, a na festivalu samém, krátce po začátku, přišla jakási dáma s fotoaparátem, sedla si mezi mne a (zřejmě) místního fotografa, sedícího asi dva metry ode mne na lavici, a začali si povídat zhruba v tomto duchu... "On: tak jaký bylo focení? Ona: na hovno... úplně na hovno... na nebi nebylo vůbec nic... a co ty aktivisti?... na ty tam čekaj antony... všechny je naložej do antonů a odvezou... oni se tam přivazujou řetězama k rypadlu, a nikoho nenapadne to rypadlo na chvíli zapnout... by dvakrát hráblo a bylo by po všem..."... v tu chvíli jsem se poněkud neudržel a povídám "vy asi musíte bejt hodně milá ženská, koukám"... "a to zas jo... já jsem hrozně roztomilá"... vyměnili jsme si pár vět, třeba na téma Horního Jiřetína a zámku Jezeří, jejichž poddolování ona (na rozdíl ode mne) dost vášnivě podporovala, a nakonec prohlásila, bušíc se do hrudi "já jsem v tom vyrůstala, pane"... na to už jsem fakt neměl co říct, takže naš rozhovor skončil... nicméně o pár desítek minut později fotím z boku jeviště, a najednou koukám, jak se ke mně žene sekuriťák, kolem kterýho jsem do té doby bez problémů procházel, a mává rukama, co že tam jako dělám... na dálku jsem poukázal na cedulku "Press", on se otočil k oné dámě, která stála pod pódiem, a zřejmě ji vysvětloval, že když mám stejnou cedulku jako ona, tak mě nejspíš nemůže jen tak bez důvodu vyhodit... přešel jsem před muzikanty (poprvé a naposledy) přes celé pódium, sklonil jsem se k ní a slušně jsem ji požádal, aby mi laskavě políbila prdel... možná to byla reakce poněkud přehnaná, ale v tu chvíli jsem byl vzteky bez sebe... pak už jsem měl klid... netuším, kdo ona dáma byla, ani kam případně sahají její prsty, takže jenom doufám, že jsem to tam Tomášovi Bobrovniczkému, který za tímhle festivalem od samého začátku stojí, nějak nepodělal... no ale konečně k muzice... první hrál Bužma, čili Lubomír Khýr (a tady jsme u dalšího nepříjemného překvapení), který od té doby, co jsme se viděli naposledy (což jsou maximálně dva roky) téměř přišel o zrak, takže, když jsem na něj mával asi z pěti metrů, tak vůbec nereagoval, ale za chvilku přišel se slovy "po hlase poznávám, že jseš tady, tak tě jdu pozdravit," čímž se to vysvětlilo... jinak ale vypadal spokojeně, a hrál fakt výborně... následovalo maďarské duo Fekete Jenő & Horváth Misi, které se mi moc líbilo už o týden dříve na Špalíčku... s domácí kapelou Petra Börnerová Trio, si jako host zahrál výtečný harmonikář Igor Shykula, a nutno zmínit Tomáše Bobrovniczkého juniora (8 let tuším), který bubnuje čím dál líp, za což se mu nedávno dostalo sladké odměny v podobě fungl nové soupravy Gretsch... následoval "výsadek z důchoďáku," ústecká kapela Bonifanti, která hraje už čtyřiapadesát let... nevím, jestli pořád ve stejném složení, ale na basu tam od samého začátku hraje Ivan Dostál, dlouholetý šéf ústeckého Národního domu, a dlouholeteý pořadatel International Jazz & Blues Festivalu tamtéž, který se mi před pár lety (když u něj hráli The Troggs) svěřil, že si tím splnil sen, protože jejich písničky hrával s kapelou už v šedesátých letech... chlapci vypadali i hráli báječně, a bylo vidět, jak moc je to pořád ještě baví... po nich nastoupil Tom Shaka, americký bluesman a písničkář se sicilskými předky, který v sedmdesátých letech, stejně jako mnoho dalších amerických bluesmanů přesídlil do Evropy, kde od té doby hraje a žije... Cheap Tobacco, polská kapela, kterou jsem už viděl několikrát... ty bluesové základy se v jejich muzice samozřejmě pořád dají najít, ale hudebně se od nich už dost vzdálili... možná proto si také hlavní protagonisté Natalia Kwiatkowska a Robert Kapkowski odskakují do svého sólového projektu The Missing Part (a dalších)... ale tahle kapela hraje skvěle... o finále se postarali brněnští Hejsci, čili Band of Heysek, což je celkem nový projekt Honzy Švihálka, který určitě stojí za to vidět a slyšet (recenzi jejich debutového alba Shovel & Mattock, čili Lopata a krumpáč, nazval Ondřej Bezr "Špinaví, sprostí a hrubí hejsci")... zažil jsem je v Šumperku, týden před tímhle festivalem na Špalíčku (tam ale jen velice krátce, protože ve stejnou dobu hrály tři kapely, které jsem chtěl vidět, a potřeboval vyfotit, a když jsem přišel dolů do klubu, tak Honza právě přetrhnul strunu, a nějak se mu s výměnou nedařilo), a tady jsem si je fakt vychutnal... no, a to bylo všechno... bylo to hezký a příjemný, a třeba se tam za rok zase sejdeme....
další fotky opět na fejsbůčku
