večer
....večerní program zahájilo další trio - Kris Barras Band... Kris hrál na kytaru od svých šesti let... učaroval mu Gary Moore, a šlo mu to tak dobře, že od samého začátku učil někoho dalšího... což se mu hodilo později, když začal seriózně vyučovat hru na kytaru, psát sloupky do hudebních časopisů, točit instuktážní DVD apod... mezitím ovšem strávil deset let zápasením po celém světě v klecích MMA (Mixed Martial Arts), což zanechalo patrné stopy na jeho vzhledu... teď má za sebou dvě vydané desky, dál učí na kytaru, ale i bojová umění ve svém domě v pobřežním městě Torquay v hrabství Devon... jenom trochu nechápu to, že byl v časopise Blues Matters hodnocen slovy - "Kris Barras explodoval na britské bluesové scéně. Jeho písničky mají sílu raných hitů Bryana Adamse či kapely Bon Jovi."... možná proto mě jeho muzika napoprvé nějak moc neoslovila, ačkoliv chlapci v žádném případě nehráli špatně... ovšem hned druhé číslo programu bylo pro mne hodně velká lahůdka, a vystoupení Sonny Landretha jsem jako jediné sledoval od začátku až do konce... ovšem následující Tim Woodson & the Heirs of Harmony mě zase trošku zchladil... protože Andrzej Matysik v předchozích dvou vydáních svého pravidelného pondělního rozhlasového pořadu Historie bluesem pisane pouštěl pár jeho písniček, a ty se mi docela líbily, tak jsem se celkem těšil... navíc gospel mám rád... ovšem když se Timovo vystoupení začalo podobat scénám z baptistických kostelů v amerických filmech, tak jsem zbaběle prchnul ke stánku s pivem, který se tentokrát naštěstí vyskytoval venku před halou (kam se ovšem běžní návštěvníci nedostanou... teda dostanou, ale už ne zpátky do haly)... holt, bez toho náboženskýho vytržení to nějak není ono... a na závěr teprve jedenadvacetiletý Marcus King, o kterém americká média píší, že je to jeden z nejvíc šokujících kytarových objevů posledních let... od malička vyrůstal v muzikantské rodině obklopený blues... se svou kapelou se zcela evidentně snaží pokračovat cestou Allman Brothers a podobných... oproti jim tam chybí druhá kytara, naopak hodně jsou využívání dechaři... jeden hraje na tenorsaxofon, druhý střídavě na pozoun a trubku - tu drží obvykle jen v jedné ruce, lhostejno zda pravé či levé, a v druhé má tamburínu... a další věc, která mi tam trošku vadila - Hammond New B-3 Portable zkrátka není Hammond B3, a i když je to zřejmě hodně dobrý (a oblíbený) nástroj, tak prostě jako B3 hrát nikdy nebude... už z principu... jinak ze všech allmanovských kytaristů mi nejvíc připomínal Warrena Haynese, jak tím hraním, tak i trochu hlasem... na tom není určitě nic špatnýho... a taky má ještě spoustu času, aby se nějak vyprofiloval... jelikož jako poslední vystupující dostal o dost větší prostor než ostatní, pustili se ke konci (stejně jako to dělávali zmínění ABB) do takřka nekonečného "jamování" ve kterém mi ale právě dost vadila absence druhého výborného kytaristy... a jelikož už jsem měl pro ten den muziky ažaž, tak jsme ještě před koncem odešli na panáka a spát...
...další parádní ročník za námi a můžeme se těšit na další... jestli mi něco na tomhle festivalu vadí, tak snad jen to, že tam nikde nekoupíte ani kapku alkoholického nápoje... na druhou stranu je to lepší než aby se tam v noci kymácelo několik tisíc opilců... a druhá věc jsou světla... ale výtečný muziky je tam vždycky spousta....
