večer
....večerní část festivalu patřila z velké části vydavatelství Alligator Records, jehož šéf Bruce Iglauer se také několikrát na pódiu objevil... zahájil ji Selwyn Birchwood, který v roce 2013 vyhrál International Blues Challenge, v jehož porotě seděl právě Bruce Iglauer, a tak po dvou deskách vydaných vlastním nákladem ta třetí (Don't Call No Ambulance) vyšla u prestižních Alligator Records, a otevřela mu dveře do světa... sám říká "Není nic, co bych dělal raději, než hrát blues. A snažím se to vyjádřit každou písničkou a při každém vystoupení"... po něm přišel Jarekus Singleton, který měl původně našlápnuto do NBA, jelikož byl během studií velice zdatným basketbalistou, ale zranění zabránilo tomu, aby byl draftován některým z ligových týmů... takže se začal naplno věnovat hudbě... po krátkém období, kdy se věnoval rapu a vlastním textům, se vrátil ke kytaře (ke které ho přivedla láska k hudbě tří Kingů - B.B., Alberta a Freddieho, i S.R. Vaughana) a v roce 2011 vydal vlastním nákladem první desku, které si (jak jinak) povšiml Bruce Iglauer, a tak ta další, Refuse to Lose, už také vyšla v barvách Aligátorů... tím jsme s mládím pro dnešek skončili... další na řadě byl polský muzikant, zakladatel a po 35 let ředitel festivalu Rawa Blues, Irek Dudek, který letos také slaví 50 let hry na harmoniku... tentokrát vystoupil s big bandem, a nebylo to vůbec špatné... následovala jediná dáma... Bettye LaVette, která se v branži pohybuje již také víc než padesát let, nicméně největšího uznání a úspěchů se jí dostalo až po její padesátce... i tak si ale dokázala vybudovat takové postavení, že zpívala na inauguraci Baracka Obamy v roce 2009... je to takový ženský protějšek Joe Cockera, protože její kariéra je také založena na výrazně (často až k nepoznání) pozměněných coververzích písniček jiných muzikantů zvučných jmen... a na závěr jsme se opět vrátili do stáje Alligator Records, ve které v loňském roce vyšla deska Can't Even Do Wrong Right Elvina Bishopa, který zanedlouho oslaví 73. narozeniny... po krátké zkušenosti s Juniorem Wellsem a Hound Dog Taylorem spoluzaložil v roce 1963 Paul Butterfield Blues Band, jehož první desky se mi dostaly do ruky zkraje 70. let, a od té doby mám rád nejenom Elvina Bishopa, ale blues jako takové... samozřejmě si s ním přišla zazpívat i Bettye LaVette, a na závěr si zahráli i Birchwood a Singleton (a také šéf festivalu přispěl svojí troškou do mlýna), takže finále bylo opravdu velkolepé....
