čtvrtek
.....o úplnej začátek se postarala polská kapela Dark Leaves, která zvítězila u diváků letošního Aperitivu (a dost se líbila taky na loňským Špalíčku).... na hlavním pódiu to rozjeli Dazed and Confused, kterejm se totéž povedlo na tom loňským.... no a letos už plnohodnotnou Jam stage otevřeli vítězové letošního European Blues Challenge, baskičtí Noa & the Hell Drinkers, kapela, která podle vlastních slov chtěla původně mít špinavý a umaštěný zvuk, nicméně za sedm let jejich existence se poněkud vyčistil..... kapely se po celý festival střídaly takovým fofrem, a často se jejich vystoupení překrývala, že když chtěl člověk vidět (a vyfotit) všechno, tak se docela naběhal, a stejně nic neviděl celý (taky bylo potřeba si občas aspoň na chviličku odpočinout a doplnit energii).... Krissy Matthews, kterýho jsme u nás v posledních letech mohli několikrát vidět s Hamburg Blues Bandem, byl dalším na hlavním pódiu.... má na kontě šest alb s vlastní kapelou, do svých třiceti už stál na pódiu opravdu s kdekým, kdo ve světovým blues něco znamená, a přitom pořád vypadá jak rozpustilej cápek.... zatím co v sále probíhalo slavnostní zahájení, tak ve stanu už spustila Australanka Kara Grainger, o níž jsem zatím neměl ani tušení, ale moc se mi líbila (a až ex-post jsem si přečetl, že už spoustu let žije a nahrává v Nashville, a kromě Států má sježděný i značný kus světa, včetně poněkud exotických destinací, jako jsou festivaly v Indii či Japonsku).... mezitím ve foyer proběhl druhý set Dark Leaves, a v sále sputil band Jimmy Carpentera, kterýho jsem s různými hvězdami viděl (nejenom v Šumperku) už několikrát, nicméně se k mému překvapení několikrát (jelikož se svou kapelou tvořil jádro jam bandu po všechny tři večery festivalu) prezentoval nejenom jako saxofonista, ale i jako zručný hráč na kytaru..... seattleští GravelRoad míchají tamní typický sound s Hill Country blues, takže před lety hrávali a nahrávali s legendárním T-Model Fordem, kvůli kterýmu (a několika dalším podobnýho ražení) jsem vlastně v roce 1999 poprvé vyrazil s fotoaparátem do Šumperka..... měl jsem příležitost je vidět před šesti lety u kamaráda na statku ve Vraclavi, byť ochuzený o jednoho kytaristu, takže jsem se na ně dost těšil, a určitě jsem nebyl zklamanej..... o závěr prvního večera se postarala výprava reprezentující Chicago Blues Festival, doprovázející tři frontmany (teda dva a jednu frontwoman).... začala to rovněž seatlleská hvězda, úctyhodná dáma, zpěvačka a bojovnice za občanská práva Lady A (Anita White), po ní nastoupil někdejší dlouholetý bandleader kapely Bobbyho Rushe Dexter Allen, a uzavřel to Marquise Knox, který už jako tennager hrával s těmi nejlegendárnějšími chicagskými bluesmany..... no a pak ve stanu samozřejmě vypuknul první z nekonečných jamů.... dal jsem tomu asi tak dvě hodinky, a pak jsem z pudu sebezáchovy šel spát..... jinak fotky taky na fejsbůčku, jako obvykle....
